AKTUÁLNĚ

Začnu větou, která padla na konci: "KONEČNĚ DOMA" ano, tato věta padla, když jsem zastavila u našeho domu a spadl mi ze strdce obrovský kámen. Co tomu předcházelo si přečtěte níže.

Vše začalo v únoru, kdy jsem kontaktovala Dádu Poláčkovou, zda v Irsku neví o nějaké krásné hnědé feněčce. Za pár dní mi přišla odpověď, že jejich kamarádovi se zrovna narozily 4 štěňátka a jedna z nich je fenečka. Takže mi jeli mrňouska vyfotit a já se okamžitě zamilovala. Ihned to byla moje Kiri a za tím jsem si šla celé dva měsíce. Zařídila letenky, zjistila co a jak a říkala si, že se nemůžu nikdy dočkat.

Stres z odjezdu přišel ve úterý, kdy jsem zjistila, že mi nevyrobili dárek pro Dádu, neposlali mi tašku na Kiri a stále nemám kufry. Naštěstí ve středu mi narychlo dárek dodělali a taška taky dorazila. Na kufry jsem si počkala do čtvrtka (Anet V. moc díky). Ve čtvrtek zabalit, vše dodělat a v pátek ráno s Lukášem odjezd směr Praha na veletrh FOR PETS, kde jsme nakoupili hračky a kosti a další blbůstky pro bafáče. Celý čtvrtek a pátek jsem proškytala, defakto až k odjezdu na letiště, který nás čekal ve 3 ráno, naštěstí jsme spali v Praze, takže jsme se prospali, alespoň chvilku.

V sobotu ve čtyři ráno, nás čekalo odbavení a v šest odlet do Frankfurtu, kde jsme přistáli v 7 hodin. Tam poté 3 hodiny čekání, takže jsem si i vyzkoušela spaní na letišti (pokud bych chtěla někde zůstat vyset, tak tady - mají polstrované sedačky a polohovací lehátka :-D). Něco málo před desátou jsme nastoupili do letadla směr Dublin. Po dvou hodinách letu jsme přistáli na letišti v Dublinu a čekalo nás hledání zavazadel a Lukyna, který pro nás přijel na letiště. Vše se nakonec našlo a mohli jsme vyrazit do Boyle, kde Dáda s Lukynem bydlí a kde si nás vzali do azylu :-) Ještě s kufry v autě jsme jeli pro Kirču, která se na mě, po odchycení malého ďábla, přicucla a nešla oddělat :-) 

V neděli jsme jeli na "výlet" do Severního Irska, kde jsme koupili štěně a jelo se dom. Cestou jsme se stavili u Atlantiku, no prostě skvělý výlet.

V pondělí jsme se vydali podívat na Boyle abbey, kam jsme vzali i Kirinku, borka s námi cupkala přes celé město a moc jí to bavilo. Během dopoledne se naučila i svoje jméno :-) Odpoledne jsme se jeli podívat do kennelu, kde pracuje Lukyn s Dádou a poznali borca Leama, novofundlanďáka. A večer se jeli podívat na psy ke Conu McGarrymu, kde jsem poznala to co tady v Čechách nikdy neuvidím a jsem za to opravdu moc vděčná.

Úterní den jsme strávili v Boyle, ráno procházka do města a krámů, Kiri byla opravdu šikovná, zastavilo nás několik maminek s dětmi a Kiri se mazlila a mazlila, je opravdu úžasná a kontaktní. Odpoledne Kiri čekala kontrola u veterináře, odčervení a pipeta, aby jsme mohli druhý den odletět. No a večer jsme si udělali výlet do Sliga a k moři, prošli jsme se městem a poté se vydali hledat moře. Bohužel byl zrovna odliv, takže jsme byli u moře bez moře :-) takže romantický západ slunce u moře se nekonal, neb moře utelko a pršelo :-)

No a ve středu ráno už nás čekalo vstávání v pět ráno a hurá směr Dublin na letiště. Dost hektické odbavení, kdy Lukáš málem přišel o palubní lístek z Dublinu do Frankfurtu a psy dostali letenky do Zurichu :-D No nakonec jsme to zvládli i když za dooost dlouhou dobu a s dosti problémy, ale naštěstí to byl jediný větší zádrhel dne. Kiri celou cestu na letiště a čekání na let prokřičela, no možná prokřičela je slabé slovo. :-), ale v letadle byla v klidu a hodná, neb jsme přišli na to co jí vadí, to že nemůže koukat, takže celou cestu měla rozplou tašku a čučela a nebo spala. V Frankfurtu nás čekal menší/větší stres, kdy jsme přiletěli se spožděním do Shengenu, takže nás čekala opět kontrola, navíc já jsem se jim nelíbila, takže mě šacovali, ale následně se rozplívali nad štěňaty :-) Naštěstí letadlo do Prahy mělo též spoždění, takže jsme to zvládli a v pět hodin přistáli v Praze na letišti. Potom nás čekala ještě cesta k autu - autobus, metro, autobus. Poté sednout do auta a hurá směr domov. Kiri byla statečná a vše zvládla v pohodě.

Na celé cestě do ČR mě fascinovalo to, že nikdo nechtěl vidět petpass. Celých 5 dní v Irsku jsme si moc užili. Moc bych chtěla poděkovat Dádě Poláčkové a Lukynu Vaňourkovi, kteří se o nás celých pět dnů starali, dojeli pro nás na letiště a zase nás odvezli. Díky nim mám tu mojí potvůrku hnědobílou. 

Milovala jsem irskou přírodu, irské tance a hudbu, ale za těch 5 dní jsem se zamilovala do irských psů a opravdu mě dostala na kolena irská povaha a vstřícnost všech lidí co jsem měla možnost poznat. Díky za vše.

Omlouvám se všem přihlášeným na naše semináře, seznamy aktualizuji co nejdříve, od těch co posílali potvrzení platby dorazily.

Od 5. dubna do 9. dubna budu mimo ČR, tak mějte prosím strpení. Děkuji.

Tak den "D" jsme naplánovali na neděli a dle reakcí obou účastníků jsme lépe návštěvu naplánovat nemohly.

Ríno jsem se vydaly ještě na seminář a vyšetření chiropraktikem Stuartem Brockem. Rínka je v naprostém pořádku, všechny obratle i klouby má v pořádku a na svém místě. Ťapka už na tom, tak dobře nebyla, ale vše se jí ošetřilo.

No a po 120 km do Dvora a zpět jsem se doma jen stavily najíst a vyložit Ťapku a ve 14 hodin se vydaly s Rínkou směr Zlín a cca 200 km tam a zase zpět bylo před námi. Cesta ubýhala v pohodě, a se zastávkou na tréninku flyballu, dát holkám věci, a poté v Mohelnici na kávu, jsme v pět hodin dorazily úspěšně a bez bloudění do Zlína. Cashík i Péťa nás radostně přivítali a Rínka byla z Cashe též unešená a hned přeskočila jiskra. Navzájem se sobě dvořili a hráli si a za půl hodiny bylo hotovo :-) Takže štěňátka budou z lásky neb Rínka byla opravdu okouzlená :-)
Po kávičce u Péti jsme se po osmé hodině vypravili zase dom, doufám, že ne jen s jednou borderkou, ale s několika bláznivkami černošskými v Rínčině břížku.

Takže za dva měsíce budou snad miminka :-)

Mimo jiné, stále přijímáme záznamy na štěňátka :-) a Cashíkovi přejeme vše nejlepší k jeho zítřejším 9tým narozeninám.

Nejen, že plánujeme prcky po Rínce, ale naše smečka se rozroste již nyní v dubnu :-) o co nebo koho půjde se můžete podívate ZDE

Doufám, že se Vám naše nová posila bude líbit :-)

Včerejší trénink flyballu byl opravdu úspěšný :-) RÍNKA ZAČALA BĚHAT CELOU DRÁHU. Takže radost největší :-) nic méně máme z jedné strany špatné, z druhé strany dobré zprávy :-) Rinečka začala i hárat :-) Takže příští týden nás čeká krytí :-)

Všem zájemcům o štěňátka se moc omlouvám, ale Rínka prázdninová štěnda nějak sabotovala a rozhodla se, že budou až dýl. Bohužel zatím nezačala hárat (zatím máme měsíc a půl spoždění). Hned jak začne háat informuji Vás :-) a zájemcům, kteří mi psali napíši, hned jak dojde ke krytí. Děkuji za pochopení.

O víkendu jsme se s Rinečkou zůčastnily závodů agility v Horce nad Moravou.

První běh Rínka zářila a soustředila se jako nikdy jindy, běžela opravdu nádherně, bohužel dvě mé chyby vytvořily dvě odmítnutí :-( nakonec tedy 5. místo. Druhý běh jsme si opravdu neporozumněly vznikl kolaps u slalomu a následné naprosté rozhození, bohužel na celý zbytek závodů. Takže jsme to pojaly spíše tréninkově s třemi diskvalifikacemi.

Nicméně jsme si závody naprosto senzačně užily a odpoledne jsem doma ještě stihly procházku a koupačku v řece.

Na webu to vypadá, že vůbec nic neděláme, ale opak je pravdou :-)

V únoru jsem se zúčastnila první části školení flyballových rozhodčích, kde jsem se ucházela o pozici boxového a startovního rozhodčího, součástí školení byl i teoretický test. Dnes mi dorazily výsledky a mohu říct, že teoretický test jsem úspěšně splnila. V březnu mě čeká druhá část, poté hospitace a následně se budu moci vrhnout na oficiální dráhu rozhodčího flyballu.

No a tyto stránky jsou především o psech, tak abych nemluvila jen o sobě, tak s Rínkou přes zimu pilně trénujeme s týmem R.U.P. za který budeme v budoucnu doufám i závodit. Rínka má za sebou cca 15 tréninků, technika na boxu už se jí dostala do paciček, takže jsme začali navazovat na překážky a na posledním tréninku jsme poprvé zkoušeli střídačky. Původně jsem z toho měla strach neb to byl můj největší strašák, že Rínka bude psa co běží před ní pást a poté nepoběží, atd. No a opak je pravdou, sice se ze začátku necítila úplně ok a bála se, že pes čekající na startu štěká na ní, tak vyhýbala, ale posléze zjistila, že tomu tak není a běhá naprosto parádně :-) Mám z ní radost s holčičky mojí nejšikovnější :-)

P.S. pro ty co čekají na zprávy ohledně krytí, Rínka zatím nehárá, ale očekávám to každým dnem :-)